Mluv a poslouchej

Komunikace. Říkám si, kolik nedorozumění a dramat by se mohlo ušetřit, kdyby lidi tenhle pojem víc aplikovali do svých životů. Na rovinu. Bez žádných omáček prostě řekli, co mají na srdci. A pak tu myšlenku rozvíjeli dál. A mluvili. Hodiny a hodiny. Nad hrnkem čaje nebo sklenkou vína, to je jedno, ale věnovali tomu ten čas, který si to zaslouží. Protože nikdo z nás si tak úplně neumí domýšlet. I když bychom si to přáli. Jenom naznačit a je to. Přece jim to dojde. Nedojde. Proč? Musíme si uvědomit, že nikdo nevidí našima očima. Nesmýšlí jako my. Dokonce si naše náznaky může vyložit úplně jinak. Bum, problém je na světě. Postupně pro mě ztrácí význam hraní nějakých her. A pro tebe by mělo taky. Už jen proto, že to nikam nevede. I když vlastně jo. Ke ztrátě těch, které jsme chtěli mít nejblíž. Neriskujme to, že s každou další nejasností se nám bude ten druhý vzdalovat čím dál tím víc, až nakonec skončíme každý na jiném břehu. A zapomeneme plavat. Zapomeneme cestu zpátky.